VELEKNĚŽKA
VELEKNĚŽKA
Karta Velekněžky znázorňuje štíhlou mladou žemu, bledé pleti a dlouhých černých vlasů. Svou křehkostí působí jako éterická bytost z jiného světa, a tento dojem ještě zdůrazňují její tmavé oči. Bílý šat, do něhož je oděna, působí jednoduše, avšak její hlavu zdobí zlatá koruna. V pravé dlani jí leží granátové jablko, jež bylo rozříznuto na dvě poloviny, aby byla vidět záplava jader skrytých uvnitř, zatímco v levé ruce drží kytici bílých narcisů, jež květ po květu ztrácí a zdobí tak cestu, po níž kráčela. Schodiště, na kterém stojí, stoupá k dokořán otevřeným dveřím, vedoucím do svěží krajiny, která je zasvěcena Císařovně. Velekněžka k nim stojí otočena zády a zůstává stát mezi dvěma sloupy, z nichž jeden je bílé a druhý černé barvy.
Granátové jablko je nejen ovocem mrtvých, ale také ovocem manželské lásky, což naznačuje záplava jadérek ukrytých uvnitř plodu. Je tak symbolicky vyjddřeno, že skrytý svět, v němž Persefona přebývá, je plodný a plný tvůrčího potencidlu, který však doposud nebyl rozvinut.
Černá a bílá barva sloupů odrdží dualitu podsvětní říše - nevědomí. Neboť v temnotě nevědomí jsou utajeny jak bohaté tvůrčí schopnosti, tak destruktivní impulsy.
Persefona si poté, co byla unesena Hádem, natrhala kytici bílých narcisů, které jsou symbolem říše mrtvých nejen pro jejich barvu, ale i proto, že jsou jednou z prvních květin, jež probouzí zemi ze zimního spánku.
Jak vypadá tato karta v Osho zen tarotu?
Setkáváme se zde s Persefonou, dcerou velké Matky Démétér a královnou podsvětí, jejímž úkolem bylo střežit tajemství mrtvých.
Její příběh je součástí mýtu o Hádovi, vládci podsvětní říše, s nímž nás už částečně seznámila karta Císařovny. Vypráví o tom, jak byl Hádés krásou panenské Persefony okouzlen. Když jednou zpozoroval, jak na procházce širými loukami trhá květy, vynořil se z hlubin země a unesl ji do svého smutného království. Jakmile se ocitli v jeho temné říši, nabídl jí Hádés, aby pojedla z granátového jablka. Tím, že tak učinila, se k němu navěky připoutala.
Persefona vládla v podsvětí po boku svého manžela tři měsíce roku a na zbývajících devět měsíců se vracela zpět ke své matce Démétér na zem. Avšak o tajemstvích, která jí podsvětní říše odhalila, nesměla na světě vydat žádné svědectví. Temné království, jenž skrývalo nejen mnohé záhady, ale oplývalo i velkým bohatstvím, obtékala hrůzostrašná řeka Styx. Bez Hádova souhlasu ji žádná živá duše nikdy nepřekročila. Jestliže dal Hádés někomu své svolení, pak jen výjimečným hrdinům, které na cestě do podsvětí doprovázel Hermés, posel bohů a průvodce zemřelých. Avšak ani duše mrtvých nemohly vstoupit do podsvětní říše, aniž by zaplatily za převoz přes vody Styxu starému převozníku Charónovi. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos, který pohltil každého, ať živého či mrtvého, porušil-li zákony Hádovy neviditelné říše. Persefona za sebou nechala své nevinné dětství a stala se strážkyní říše stínů a jejích tajemství.
Z hlediska archetypálního významu je Velekněžka-Persefona praobrazem tajemného vnitřního světa člověka, který hlubinná psychologie označuje termínem nevědomí. Jakoby za hranicí obyčejného každodenního světa, který považujeme za reálnou skutečnost, ležel ještě jiný svět, nespatřitelný, plný netušených pokladů a nevyužitých talentů, do něhož nemůžeme proniknout bez souhlasu jeho neviditelných strážců. Nalezneme v něm nejen zárodky vloh, ale i temnější, primitivnější složky lidské osobnosti. Je zde zakódováno i tajemství životního předurčení jedince, jehož jednotlivé složky zde ve skrytu dozrávají, dokud nenastane čas, aby se projevily. Velekněžka ztělesňuje úroveň vědomí, která již do tajů těchto hlubin pronikla. Avšak ona tajemství jsou probouzejícímu se vědomí prozatím zjevována jen jako náznaky, prostřednictvím nevysvětlitelných tušení, objevují se jako prchavé a nezachytitelné útržky snů nebo jako podivné náhody, které nás nutí k přemýšlení, zdali je nad našimi životy něco vyššího, co nás přesahuje a vede. Persefona svádí a uchvacuje, přísně střeží svá tajemství a jen tak je nevyjeví. Fascinuje podobně jako svět nevědomí, do něhož je nám dovoleno pronikat jen krátce, ve formě snů, fantazií a intuitivních vjemů. Avšak pokusíme-li se ony záblesky pronikající do hlubin nevědomého bytí prodloužit, ba uchopit svým intelektem, abychom je mohli ovládnout a využít pro vlastní zájmy, průnik světů se uzavře a rozplyne se nám před očima. Persefonina temná říše umožňuje spíše tušení souvislostí než přímé pochopení duševních hnutí a motivací, jež působí v nitru každé lidské bytosti a určují tím její specifický projev v daný okamžik. Abychom motivující síly, jež ovlivňují naše chování, skutečně pochopili, je třeba se jimi trpělivě zaobírat po delší dobu. Mytický příběh o Persefoně klade důraz na pohyb veškerého bytí, jež se odehrává v cyklech. Zachycuje tajemný rytmus neustávajícího pohybu, jehož jedinou konstantou je stálé kmitání mezi protikladnými póly jakékoli entity, jak je tomu například u nádechu a výdechu a podobně. Semínka změn a zásoby svěží energie k jejich uskutečnění, stejně jako nepoznané talenty, jež nás dovedou k nově vytčenému cíli, pokorně dozrávají v bezpečné náruči nevědomí, dokud nenastane jejich čas, aby byly předány do péče Matky Země, a tak se zrodily do hmotného světa. Velekněžka jako ztělesnění Persefony představuje praobraz nejčistšího zákona, jemuž je podřízeno celé jsoucno a jenž působí i v hlubinách lidské duše, kde s nejvyšší moudrostí odvíjí neviditelné klubko předurčení a osudové danosti každé lidské bytosti. Promlouvá k nám formou nevysvětlitelného vzrušení a puzení, náhlých prozření či pochopení, cestou intuice a tušení, i prostřednictvím nočních snů.
Velekněžka neboli Persefona je z hlediska výkladu známkou, že se prohlubuje naše intuitivní vnímání. Naznačuje, že nás čeká jistá forma konfrontace s obsahem vlastního nevědomí. Pod jeho vlivem se začneme pravděpodobně více než jindy zajímat o esoterické a okultní vědy, nebo nás mocně ovlivní sen, jenž se nám zdál, nebo nás svou silou přemůže náhlé a nevysvětlitelné vědomí, že nad námi je něco vyššího, co nás vede. Blázen se doposud na své cestě obeznámil se skutečností, že dlí ve fyzickém těle, pochopil jeho danosti, naučil se uspokojovat své tělesné potřeby a ustanovil se ve hmotném světě prostřednictvím svých pozemských rodičů, Císařovny a Císaře.
Velekněžka před ním otvírá další stadium poznávání, neboť s její pomocí začíná Blázen pronikat do světa temné noci, kde se má setkat s mlčenlivou postavou, která je ztělesněním Matky, jež zde má již nehmotnou formu, pronikající do hlubin nevědomí. Toto setkání jej ohromí a naplní vnitřním zmatkem a současně strachem, neboť si je vědom, že právě zde je střeženo tajemství skutečného cíle, pro nějž byl zrozen do svého těla, stejně jako tajemství jeho předurčení, jeho osudu.